Peníze skutečně mnohdy hýbou světem
A proto je nutné vést děti k finanční gramotnosti a odpovědnosti již od útlého věku. Vzhledem k tomu, že minimálně do šestnácti let věku nezletilí nepracují, jejich možnosti nakládání s financemi jsou omezené. Zde vstupují do hry rodiče. Ti by měli (pokud je to alespoň trochu možné) vzhledem k věku, potřebám a také zásluhám dítěte volit vhodnou částku, kterou mu budou v pravidelných intervalech vyplácet formou takzvaného kapesného. Tímto způsobem se dětský svět přibližuje tomu dospělému, v němž taktéž minimálně jedenkrát v měsíci obdržíme za své snažení finanční odměnu, ačkoli u nás se již nenazývá kapesným, ale výplatou.
Kapesné v životě dítěte
Chceme-li dítě připravovat na budoucí dospělý život, měli bychom mu k tomu dopomoci též simulací dospělého prostředí v přiměřené míře. Kapesné toto přiblížené zcela jistě umožňuje. Navíc dětem dopřává jistou míru svobody v uspokojování vlastních potřeb, tužeb a přání.
Jakou míru je vhodné zvolit
Dítě by mělo dostávat tak velkou částku, aby si tu a tam mohlo koupit předměty běžné potřeby či nějakou drobnost, kterou nepotřebuje, ale líbí se mu. Toto platí zejména u nejmenších. Mělo by mít také možnost z dané částky něco odkládat – spořit si. S postupem věku je nutné dbát na to, že puberťáci již mají možnost navštěvovat s kamarády nejrůznější kulturní a společenské akce, pro jejichž absolvování je zapotřebí mnohem vyšších částek, než při nakupování žvýkaček nebo časopisů. Zatímco tedy malá dětem stačí pár desítek korun měsíčně, u dospívajících již hovoříme o několika stovkách. Částky ve výši tisíců jsou již příliš vysokými.
V odměňování kapesným je možné zhodnotit snahu dětí ve škole a jejich pomoc v domácnosti (ovšem pouze okrajově, za podobné činnosti by neměly být děti ve skutečnosti „placeny“, jelikož podobný přístup vytváří nevhodný precedens). Důležité je pak odlišovat výši kapesného u sourozenců odlišného věku – tyto děti mívají různé povinnosti a zaslouží si tedy i odlišné výsady.
