Každý ví, že mít svého koníčka je velmi důležité. Z tohoto důvodu podporujeme volnočasové aktivity u našich dětí. Ano jsou rodiče, pro které jsou volnočasovky dětí cestou k uspokojení určité ctižádosti. Týká se to především sportovních a uměleckých odvětví. Mnoho rodičů si kompenzuje své vlastní nenaplněné ambice. Určitě ale většina primárně má zájem na tom, aby se dítě prostě věnovalo činnosti, kterou má rád a která ho baví.
Koníčkům se věnujeme i v dospělosti. Někdo rád sportuje, někdo rád tančí, někdo rád sbírá houby, někdo zase zahradničí. Někdo rád fotí a někdo zase maluje. Na koníčcích je znát, jak jsme rozdílní a jak jsme jako lidé pestří. V pestrosti je to pravé lidské bohatství.
Hobby k životu rozhodně potřebujete
Jsou lidé, kteří nemají koníčky. Jsou velmi ochuzeni. Koníček není jenom zábava, je to také forma terapie. Hodně často nemají koníčky ženy. Důvody jsou celkem prozaické. Když se žena stane matkou, má co dělat. Péče o děti, péče o domácnost, péče o manžela. Velmi brzy k tomu přibude zaměstnání. Žena je v plném zápřahu. Nezřídka je ještě v zaměstnání nucena, aby si k tomu všem doplnila vzdělání. Není divu, že nemá čas věnovat se nějaké zájmové činnosti.
Jenomže když děti odrostou, nastává celkem vydatná a mohutná krize. Zvlášť naléhavě tuto krizi žena pocítí v okamžiku, kdy dítě odchází z domova a začíná žít svůj vlastní život. Říká se tomu syndrom prázdného hnízda. Žena si často říká, že až děti odejdou z domu, bude mít konečně čas věnovat se tomu, co ji baví a co ji zajímá. Ale když ten čas nastane, najednou to nejde. Pokud se žena přestane věnovat svým koníčkům zhruba v pětadvaceti letech, je velmi obtížné na to navazovat ve čtyřiceti pěti. Proto je důležité si na své koníčky najít čas, i když na to není čas. Jinak budete velmi prázdná a nešťastná.
